27. kapitola

Čtyřlístková louka

 

Skřítci si řekli, že se místo rozcvičky proběhnou. „Na sever nebo na jih?“ ptá se Prášek bráchy.

„Na jih, tam je ta louka,“ rozhodl Prášek.

Vrátili se i s hadem. Nejdříve jsem vůbec nepoznala, že je to had. V listí se vlnila dlouhá pruhovaná ponožka.

„To je nová móda,“ říká had. Svlékl si ponožku a stočil se do klubíčka. „Oblékám se jen na cestu,“ vysvětluje.

„Něco jsme ti přinesli,“ podává mi Prášek zelenou věc. „Našli jsme to jen pro tebe.“ Klopí oči a strká mi čtyřlístek.

„A kde jste byli? Že jste zase vyváděli nějakou neplechu?“ hraji si na paní učitelku.

„Chtěli jsme ti dát čtyřlístek, abys byla šťastná. Běželi jsme hlubokým úvozem a pak jsme museli projít polem slunečnic, přebrodit se potokem a přelézt skálu,“ vyjmenovává Prášek.

„Louka byla plná čtyřlístků. Lehli jsme si do trávy a koukali do slunce,“ přidal se Fášek.

A co dál, pobízím ho. „Dnešní noviny, dnešní noviny, kupte si dnešní noviny… probrala nás z usínání stonožka, která se tu proháněla na kolečkových bruslích,“ dal se do vyprávění. „Dej to sem, přifuněl obtloustlý ježek. Tu máš, a strkal stonožce místo peněz zlaté zrnko. Píše se tady, četl ten bodlináč, že dnes bude na čtyřlístkové louce módní přehlídka. Slyšel jsem dobře, že tu dnes budou modelky? vytočil se odkudsi had. Tak se připravíme na tu ssssslávu, zasyčel radostně. Během chvíle se na louce sešla početná skupinka zvířat a lesních bytostí. Všichni se náramně těšili. Posedali si a polehali do trávy a čekali,“ pokračuje Fášek.

 „Netrvalo dlouho a přehlídka začala. Hadí dámy se vlnily v rytmu hudby, jak včelí trubci foukali na trumpety. Stonožka se neudržela a začala stepovat. A hadím modelkám to moc slušelo. Hlavy jim zdobily rozkošné kloboučky a dlouhá těla zakrývaly háčkované punčošky. Bílé, červené, kytičkované, s kostkami i proužky. Mladý zajíc předvedl klobouk s kapsami na dlouhé uši. Datel představil nový model čepičky. Objevil se i krtek v kalhotkách, které jako by odkoukal z večerníčku. Pak přišla na řadu promenáda v plavkách. Divákům je předvedly mandelinky a berušky. Zkrátka, bylo se na co koukat!“ pochvaluje si Fášek.        

„Jak se účinkující objevili, tak zmizeli. Zůstala po nich jen slehlá zem. Rozprchla se i zvířátka a další v hledišti, včetně jednoho hejkala. Had říkal, že je samotář a že se mu nechce vracet domů. Rád by šel do světa, aby si našel hadí ženu. Tak se přidal k nám.“

„To mi připomíná, že už musím jít,“ pronesl had a začal se soukat zpátky do ponožky.

„Jsi švihák,“ řekla jsem mu, abych ho povzbudila, když hledá tu nevěstu.

 

...

 

Zatímco se had oblékal, skřítci připravil snídani. Ve vteřině mám plnou pusu oříšků. A z květů slunečnice mi do úst stéká sladká šťáva. Sváťa se jí nemůže nabažit. Prášek se nacpal oříškovou kaší a teď si spokojeně hladí plné bříško. Když vyrážíme na cestu, ještě ten otesánek louská oříšky.