sláva mým omylům

 

zase jsem šlápla
vedle
pěťák dala boháči
ne bezdomovci
zase jsem ta černá
ve stádě ovcí
je to trapas
ale jen do výše
mého ega
jinak je to psina
nač brečet nad sudem
rozlitého vína

 

 

 

slepec

 

našel jsi diamant
blýskal se v trávě
kdepak by ses sklonil
sevřel jej ve své hrsti
než jsi pyšně prošel kolem
kopl jsi do něj
nohou bosou
hlupáčku malý
spletl sis ho s rosou

 

 

 

srdce na klíček

 

zastrčit otočit
stříbrný klíček
srdce se rozbuší
a běží za láskou
jak poslušný psíček
snad jsem se s ním narodila
jak s kudlou v zádech
dusí mě strach
že kdybych ho zahodila
zničil by mé plíce
volný nádech

 

 

 

horká kaše

 
vařila myšička kašičku
na zeleném rendlíčku
ona tě miluje
co když ale bude odmítnuta
vyznat lásku
jí brání 
strach a pýcha
jako ve snách míchá
a do krupice pláče
tak přestaň chodit
kolem horké kaše

 

 

 

zero

 

nemůže skončit
co ani nezačalo
nemůžeš přijít
o to co jsi
nikdy neměl
 ztratit
cos nikdy nenašel
není proč litovat
že jsi neudržel
co k tobě nepatří
to je pravda svatá
jenže dort za výlohou
sytí duši prázdnou
a snílka
mučí jeho ztráta

 

 

 

holoubek

 

ztratila střevíček
nenašla prince
v oříšku byla jen
rezavá mince
na pevný zámek
uzamkli hrad
holka popelavá
zas už jen přebírá
čočku a hrách
za mříží plují oblaka
princové jsou na draka
jen věrná duše rozvíří
popel a prach
přilétá do vězení
a třídí spolu
radost krásu
snění
beznaděj bolest
strach
než se nové jitro zrodí
v čistých peřinách

 

 

 

bezútěšno

 

židle rozbitá
opuštěná na dvoře
se má fakt bledě
 
chybí mi pouhá
jedna noha
konejší sama sebe
 
ač vyhozena z hradu
těší se že ze dvora
má krásný výhled na zahradu
 
trojnožka bláhová
už nezažije teplo zadku
cítí však že život smysl má
 
když míří tralalá
na černou skládku

 

 

 

psycho

 

opustil hrad z písku
začal žít ve věži
za hradbu světa
jen mrtvý krkavec
potajmu létá
vrací se bez peří
 
ve dne je básník
a v noci vlk
co se psy vyje
oddává se splínu
víno s octem pije
anebo odvar blínu
 
bílá paní hledá
loutnu v jeho stínu
struny jí nedá
na lásku nevěří
démon chroptí
v jejím klínu
 
začíná mu strašit
ve věži

 

 

 

kat

 

aniž bych o to stála
kolem krku se mi omotala
škrtí mě
místo aby hřála
ta pitomá šála
chráním se před bolestí
v betonovém krytu
nestojím o tvou pravdu
dusivou realitu
však vím
jsi můj kat
co svůj úkol
musí dokonat
tak přestaň mě svírat
jsi můj přítel kat
hlavu mi setni
ať srdce může vstát

 

 

 

panoptikum

 

v síni zrcadel
v podivném panoptiku
mne stíhá šklebů škleb
ve strašlivém křivém smíchu
zírám do tváře
svému ksichtu!

 

 

 

hamlet v kasinu

 

srdcové eso
pro nás dva
šťastný tah
hrát či nehrát
to je oč tu běží
zda repete si dát
             vždyť druhá šance             
bývá
p
r
o
p
a
d
á
k

 

 

 

srdce jako jehelníček

 

srdce jako jehelníček mám
jehly a špendlíky
si vrazím do míchy
jehelníček je mé srdce
jehelníček to jsem já
švadlenka vykrvácená

 

 

 

uvězněná 

 
jak tvarůžky
ve stavu rozteklém
nacházím se
pod deklem
 
že je tu atmosféra
k nedýchání
holka pochop
a nazvedni poklop

 

 

 

pokora

 

prošla jsem světa kraj
chtěla dobýt nejvyšší horu
klopýtala sama na cestě dolů
dívenka ze starých fotek
vrací se domů
po kruté zimě
usedám ke kořenům
a prosím o jablíčko
ať mi zavoní v klíně