Bílá paní
ve dne je holka krev a mlíko
v noci je až k hodině ranní
bílá paní
bílá paní
chodí po střechách paneláků
bílá paní
bílý stín bolesti a strachu
bílá paní
se vždy do svýho těla vrátí
dřív než budík protrhne spaní
dobré jitro
milá paní
zas z postele vstává
na tváře růž dává
zas překračuje práh
zas šlape na svůj strach
bílá paní
zas sama spí v posteli chladný
měsíční stesk ji donutí vstát
nocí bloudit
a naříkat
zas z postele vstává
na tváře růž dává
zas překračuje práh
zas šlape na svůj strach
v noci kalný
chodí po střechách paneláků
bílá paní
bílý stín bolesti a strachu
bílá paní
se vždy do svýho těla vrátí
dřív než slunce roztaví spaní
noc se loučí
bílá paní
zlá moc končí
při svítání
zbav se kletby
bílá paní
moje láska
ať tě chrání
bílá paní
bílá paní
Motýl
Sbohem tělo
z masa a krve
dál si tu trvej
Na těla z masa a krve
se střílí
(ne na motýly)
plouží se po zemi
a půjčují si křídla
(od ptáka od motýla)
svazují je pouta
(motýl jak čistý tón
k obloze stoupá)
Tam kde je maso a krev
tam jsou i dravci
lovci žen a dětí
Tam kde je maso a krev
tam jsou i rány
milování
A zase krev
a zase vzdech
proč se děti netrhaj
jak hrušky na stromech
To je mé maso
to je má krev
to je co prokazujem
na dcerách a na synech
To je mé maso
to je má krev
křičíme do noci
těla na tělech
Motýlí let
stříbrný vítr
a živý dech
Motýlí rej
hrej si hrej
stařičký rituál
není kdo by hrál
Být krásou
myšlenkou
touhou
tónem
snem
na zemi nechat
zem
Ta neuvěřitelná
lehkost těla
jen tiché vanutí
motýlí doteky
nadpozemská
vůně kvítí
Ta neuvěřitelná
lehkost bytí
Rozplynutí
Touha
Vidím prach
tmu v záclonách
Vidím krev
co rozstříkla se po schodech
Dívám se do nebe
hledám světlo pro sebe
a pro tebe
To jsou oni
oči černé brýle cloní
To jsou oni
temní dneska jako loni
To jsou oni
Chválí prach
tmu v záclonách
Vzývaj krev
ať rozlije se po schodech
Dívaj se do sebe
ne do nebe do nebe
ne do nebe
Stvořit krásu
pramen světla do tvých vlasů
Stvořit krásu
maličkou jak zrnko klasu
co dozrává na poli
touha najít chvíli
co chutná hřeje hladí
chvíli co nebolí
To jsou oni
oči černé brýle cloní
To jsou oni
temní dneska jako loni
To jsou oni
Boří krásu
sázejí vši do svých vlasů
Boří krásu
místo aby z jejich hlasů
tichá píseň zazněla
a strašáka v poli
proměnila v anděla
Můj dům
Dávno co jsem stála
v předsíni
s deštníkem v ruce
a rozhlížela se
tam v domě na křižovatce
Chtěla jsem najít
růžový pokojík
a vystlat ho
plyšovou láskou
přivést sem
milované bytosti
uvěznit se spolu
s láskou a dobrovolně
bez stopy lítosti
Rozhodnout se
pro jeden pokoj
znamená
popřít existenci
ostatních
A co místnost
to jiný svět
Rozhodnout se
pro jediný
znamená
zůstat na místě
A já chci procházet
světlem tmou
dotýkat se holých stěn
bát se neznámých koutů
vymést stíny opuštěných žen
ne nebojím se samoty
jsem tu já
a snad i ty
Ale nečekej na mne
nečekej na zázrak
a doživotí
Až projdu kolem
otevři okno a knížku
dýchni do peřin
zapal svíčku
víno nalij do sklenic
nic víc
Dál budu bloudit
po pokojích
a nenajdu klid
místo k šťastnému spočinutí
vstát a zavřít za sebou
mě přízrak na chodbě
zas a zas nutí
Musím se loučit
dřív než se pokoj
dočká rána
v mém domě
je každá komnata
zakázaná
*
Toužím
ach tolik toužím
vyběhnout před dům
a navždy v něm uzamknout
svoje prokletí
Stojím uprostřed ticha
a čekám na tebe
vztahuji ruce ke slunci
opájím se vzduchem volností
chci ti patřit úplně celá
prosím pospěš si
jinak by se moje duše
o půlnoci
opět uzavřela
Ne do peřin
Chci být v tvých myšlenkách
ne v posteli pane
tělo tam umírá
z kouzla se trik stane
Pomysli kdo je ta bytost
co ti pronikla pod kůži
bez jediného doteku
v hlavě prach rozvíří
není čas k útěku
Ne v peřinách nerozkvete
ta čarokrásná bylina
co v pohádkách hojí duši
peřiny tlačí a studí
a touha usíná
když smysly se vzbudí
Hra je už u konce
zvoneček zazvoní
a kytka na louce
tajemstvím zavoní
Do peřin vede mnoho cest
ale k tvým tajným myšlenkám
míří jen jedna jediná
čekám na rozcestí
tam láska začíná
*
Do peřin do peřin
toužíme po smrti
čert to vem - peřiny
ať oba rozdrtí
Ulity
Žijeme v ulitě
svých tajných snů a přání
skleněná ulita
nás před vlastním já chrání
Pomalé pohyby
a cesta odnikud nikam
beruško na patníku
k ulitě nejmilejší zas líně spěchám
Dvě těla se protnou
stříbrná vlhká lesklá
tykadla se dotknou
zůstává hradba ze skla
Běda když
ulita tajných snů a přání
tě jednou jedinkrát
jednou neuchrání
Návrat po spirále
do prasklé ulity
vyhnaní z hlemýždího ráje
já i ty
Pomalé pohyby
a cesta odnikud nikam
miláčku smrtihlave
na co tu v příkopě čekám
Zas a zas stopuji
krásné a svůdné šneky
moje ulita je ještě rozechvělá
a jak dřív se protínají
stříbrná vlhká lesklá těla
jednou dvakrát potřetí
tykadla v prázdném objetí
Poznání se směje v koutě
a drze se ptá
co je ti
a co jsem já
spása nebo prokletí
Květinový pohřeb
Tu je má
má má jediná
má milovaná květina
Zakroutit stvolem
až to křupne
a honem do vázy
Už je má
má má jediná
jen má jen má květina
Jen pro mne voní
rolety květ před sluncem cloní
vytržena z trávy a mechu
přišla sem pod mou střechu
Až ráno rozhrne rolety
můra do noci odletí
a květina krásná
květina ztracená
je ve skleněném sarkofágu lásky
jak mrtvý otakárek lapená
Jak odolat pokušení
a nechat kytku ve své zemi
poklonit se kleknout přivonět
a odnést si domů její dech
I ona zvolna uvadá
ale znovu se rozvíjí
do nových a nových květů
navzdory květinářkám
majitelům váz
a končícímu létu
Ikaros
Když tě láska ovíjí jak had
když radši vůbec
než příliš
máš mě rád
když zdá se ti
že láska je závaží
místo aby povznášela
do nebes
sebe se ptej
proč k zemi jdeš
Všechno co cítíš
se rodí ve tvém srdci
a zraje ti v hlavě
jenom tvá touha
ti pálí křídla Ikare
jen sám ze sebe máš strach
však oba nás čeká
volný pád
V jeskyni
Míříš do jeskyně
schovat se před světem
před krásou před láskou
před světlem
Ptám se sama sebe
kolik jsem ti stačila
dát lásky
něhy a tepla
když teď jsi zakletý
v kámen a led
ptám se
zda bude dosti
na cestu zpět
Rakev od jogína
ulehnout na hřeby
(osudu)
chodit po střepech
(snů)
a žhavým popelem
(touhy)
necítit nic
omezit
všechny
své
životní
potřeby
udržet
jedinou
jiskru
spojnici
s životem
a pak už jen smířlivá
matka zem
Spása
Až mě lis rozdrtí
a vymačká
poslední kapku šťávy
až nadobro uschne
i poslední stéblo trávy
až vyvane všechna vůně
jak Měsíc vystoupím
z temné tůně
