Šifrování
včera dnes
život mí píše esemes
obsah mi není znám
je šifrován
ve zprávách
luštím tajný kód
kudy mám jít
a před čím uniknout
ve zprávách
hledám vysvětlení
proč boží den
pro mne boží není
proč zakopávám o své boty
a po sobě nezanechám stopy
proč mám tíhu na duši
a prázdno v náruči
včera dnes
život mí píše esemes
obsah mi zatím
není znám
je šifrován
Zachraň se
Loďka na moři
líně se houpe
houpy hou
odlesky Slunce
plavou za tebou
houpy hou
Je letní den
moře je klidné
i kormidelník
si na palubě
zdřímne
Žádná bouře
na obzoru
houpy hou
loďka se houpe
nahoru a dolů
houpy hou
vlnky líně jdou
jdou a jdou
žralok číhá
pod vodou
Loďka tě chrání
před sebou samým
Zachraň se
V láhvi co připlavala
je vzkaz trosečníka
co ztroskotal
na klidném moři
aniž by se
bouře dožil
Kabriolet
Já chci jet v kabrioletu
být holka do větru
ať mi rozcuchá vlasy
Zavři oči a přidej plyn
ať si policejní hlídka
přestupek hlásí
Elektrické dráty
mezi námi
elektrické dráty
ovíjí mé šaty
brní mě po těle
tvářím se jak neviňátko
přátelé
mezi námi
elektrické dráty
na každém konci
já
ty
elektrické dráty
srší potichu
a bez jisker
éterem se šíří
chvění našich
žhavých těl
síra stoupá
když zapálily nebe
elektrické dráty
nestojí při nás
žádný svatý
ty já
já ty
smiluj se a dej mi
ránu elektrickým proudem
než oba staneme
před nebeským soudem
Osvobození
z hrubého šutru
brousíme drahokam
až bude proces dokončen
zůstane každý sám
Jó mládí
Byla jsem rebelka
teď spílám rebelům
a rebelkám
Jsou to podivíni
šílenci
pitomci
Ty jedna rebelko
vzpomeň si
Kvantová
Kočka Míca
Ťukám ťukám
na krabici
jakýpak je osud
naší Míci
Vědci šílení
ji skryli
našemu zraku
a spekulují
o zázraku
Dokud se nikdo
dovnitř nepodívá
může být zároveň
mrtvá i živá
Zatímco cosi
je a není v skrytu
naše oči
tvoří realitu
Říkám ano
nemaso
nemléko
nekáva
co je pravé
to si pravověrný
nedává
vše je jen jako
nápoj ze sóji
mléko předstírá
podivná hmota
zbyla ze sýra
nežena nemuž
neláska
černá tuš skrápí
hedvábná křídla běláska
tleskáme ovci
co má dvě hlavy
a ukájí se
ve své pýše
oslavme boha
ve stéblu trávy
co voní na slunci
prostě a tiše
Letmo
magické kouzlo
okamžik letmý
ohnivý jazýček
vykoukl ze tmy
děkuji vám andělé
za krásný dárek
v hedvábném papíru
děkuji za tóny
co mizí v útrobách
starého klavíru
Láska je rezonance
Boží ruka
rozechvěla ladičku
Mlčí ladičky kolem
Jen jedna se rozezněla
stejným tónem
Špunt
ve vaně
bahno a mýdlo
zlámané
labutí křídlo
koupu se
ve své vině
napospas
vlastní špíně
ach moji milí
prosím
abyste mou vinu
smyli
odpustím sobě
obsah ve vaně
když vytáhnu zátku
prázdno zůstane
Rány
Rána se zacelila
jizva je tenká a bílá
z bolesti nezbylo nic
však jizvy tvoří síť
hustější víc a víc
Bílý obvaz
pevně svírá
škrtí jak provaz
na hrdle oběšence
ovíjí se
kolem kůže
rány skrývá
dýchá se mi
stále hůře
Rány nebolí
a jizvy blednou
vím že obvaz
nejde sejmout
Rány se zahojily
avšak srdce
tajně pláče
a já se ptám
zda mám
s bolestí dál
kráčet
a vykrvácet
anebo ztratit dech
pod vrstvou fáče
Kolo osudu
kartářka praví
který směr
je ten pravý
zda svatební šaty
či pohřební oblek
vytáhneš ze skříně
co tě čeká
a nemine
kráčíš po kartách
jak po schodech
ke své budoucnosti
abys naplnil osud
v šestém poschodí
kam pánbůh nechodí
připravíš se
o dar boží milosti
který tě z kola osudu
může vyprostit
Vlku vrků
V noci slýchám
vytí vlka
roucho beránčí
svlékám
jsem obnažená
uvnitř žena
skrytá v polostínu
přivedu ti vlku
na hostinu
Karkulku
nebo si s tebou
rozdělím
srdce své
na půl
ku
Zatímco ti nosím
noc co noc
své oběti a dary
sny stále temnější
se mi zdají
Rosteš a sílíš
a ceníš na mne zuby
ach vlku
proč jsi na mne
tak zlý a hrubý
A přece dál
krmím Strach
v temnotách
Má velké oči
nevím co si počít
Hleďte na tu holubičku
jak volá z výšky
„Buď zdráv vlku
vrků vrků!“
Mořská romance
Všemi milované
magické moře
svou duši ti nedám
ač vodou jsem tvořen
jak kormorán
povětřím pluji
a topím se ve tvé kráse
zemí jsem spasen
jsi jako magnet
pro suchozemce
jsi opojné víno
v křišťálové sklence
máš příchuť
slaného karamelu
chromou ženu
zázračně proměníš
v mrštnou akvabelu
jsi krásou krás
však ve tvých vlnách
slyším pyšný hlas
„Jsem krásné to se ví
blankytné hedvábí
slané krajkoví
duhové bubliny
daleký obzor
tajemné hlubiny“
jsi krásou krás
však ve tvých vlnách
zní tvůj pyšný hlas
„Jsem jako kráska
která sedí u zrcadla
jsem straka
co odlesky na hladině
slunci kradla
jsem obraz
zarámován
zlatým břehem
obdivuj mne
a následuj
na zpěv Sirén nedej!“
a právě že toužíš po obdivu
odpadky z břehů
sbírám po odlivu
a stavím z nich hrad
aby se chlapec
králem mohl stát
a v zemi krásné
zemi milované
dal studnu vykopat
Kolébka
Narodila jsem se
do kolébky
voní dřevem
tlačí i hýčká
světlo je mocné
přivírám víčka
Co je to za bytosti
co stojí kolem
vnímám ta průzračná těla
ach do jejich náruče
schoulit bych se chtěla
Jsou tu se mnou
jen krátkou chvíli
než se ke mně
skloní matka
a řekne Jsi má dcera
jméno ti dám
pojď k nám
Rostu a jdu vpřed
a někdy se vracím
to co jsem neměla
ztrácím
A stále přemítám
proč jsou mi cizí
ti co z kolébky
mne vzali k sobě domů
tiše teskním
bludička uvězněná
v jezírku lesním
Hledám bytosti
co stály mi u kolébky
při mém prvním nadechnutí
Vy jste má rodina
která stále stojí při mně
pomáhá mi nést
moje těžké břímě
ukazujete mi cestu
Stále neznám cíl
ale odhazuji masku
která měla
u mých cizích
vzbudit lásku
Už vás poznávám
jste to vy
co jste mi u kolébky stáli
a vzpomínám co jste mi
na čelo psali
Vždycky tě budeme milovat
vždycky tě budeme chránit
i když nás okem nespatříš
Už o nás víš
Máma
Bytosti lidská
taková je tvoje karma
Když se narodíš
je s tebou máma
Zemřeš sama
