Staré ženy

Jdou. Ženy. Kdysi ženy. Stále ženy. Kdo se však na ně podívá pravým pohledem, kdo si dá tu práci, aby… Mužské oko se na nich mlsně nezastaví, nezatouží, už nikdy, už nikdy. Z vláhy, jež konejšila, uspávala muže v náručí, dávala jim pít, zbylo bolavé řečiště na nohou.

Potkávají se. Ženy. A slova padají ze rtů jak kousky hlíny na rakev. Rty jak vymačkané třešně. Rty, zoufale chytající do svých kalíšků poslední živou krev.

Uléhají. Ženy. Do komůrek jejich duší nahlíží měsíc. Jen on ví. Zná jejich lásky, závratné hříchy, probděl a promiloval s nimi kdejakou noc. Zná jejich bolest, prázdnotu. Stává u  jejich postele, když si rozčesávají unavené vlasy a sní.

Vlečou za sebou svou minulost a své dny ukrývají do nákupních tašek. Plní jimi popelnice vašich břich. Kam jdou a kam je provází. Jejich věrní společníci. Nákupní tašky. Bonbónky vnoučatům, slazené láskou, rozkutálené během jednoho okamžiku. Nákupní tašky. Jak velbloudi na poušti berou si s sebou všechno pro svou samotu. Pro ty, co milují. Pro ty, co je vidí stát u dveří. Nevidí nic jiného, než… Ženy jako zábradlí u schodů. Ženy jako nákupní tašky. Ženy jako prázdné urny. Ženy jako voda a sůl na jejich stůl. Ženy jako zkamenělé slzy.