Různorodost očí

Maminko, to je hezký kamínek. Říká dítě a bere prostý kámen do rukou. Horké pálí skutečně až tehdy, vtiskne-li do zvědavé dětské ruky žhavý cejch. Slunce není zlaté, je fialové s bílými puntíky. Tak jej vidí oči dítěte, nezatížené předsudky rozumu a tisíckrát dokázané pravdy.

Jasnost jeho očí začnou kalit štosy knih, vykřičníky zvednutých ukazováčků, moudrých napomenutí. Vytrácí se prvotní výkřik a přeměňuje se v dutou ozvěnu skal.

Lákavá kráso nejednoznačnosti: Tak jako nejsou vždy dětské oči vidoucí, nejsou vždy oči dospělého slepé.