Prošlé menu

V zahradách rostou stromy, hnije listí, květiny rozdávají pomíjivý úsměv. V porodnicích pochovávají stařečky. Začínám vařit a jídlo už prochází zažívacím traktem. Slyším, jak víří voda v  záchodové míse, slyším, jak cinká špinavé  nádobí. Televize mi servíruje i prošlé menu. Jak se  mi tehdy mohly líbit takové šaty,  jak to, že mi tamto nepřipadalo naivní a toto směšné? Jednou se zamyslím, usnu v křesle a …

Ještě je to dobré, jaro, ještě otevíráš pupeny. Je to dobré, sněhová vločko, ještě jsi neroztála. Je to dobré, starý schýlený dome, ještě stojíš na svém místě, i když vrabci na tvé střeše už znají pravdu. Ještě je to dobré… Ještě, ještě, ještě. Kolikrát. A proč ještě.