Příběh dívčích rukou

Braly dívky vodu do rukou, protékala jejich prsty a vyschla, než dopadla na zem. Braly dívky mužské hlavy do rukou a konejšily jejich touhu a smutek. Ruce dívek se dotýkaly, jako by netušily, jak krátká je jejich věčnost.

Vzaly dívky do rukou křišťálovou kouli. „Vaše štěstí je jako skleněný střep. Do jeho krásy je zakleto ostří, které je vždy připraveno zranit. Chraňte se, dívky, toho, aby do vašeho života vstoupil muž. Láska a touha. Která z vás vezme jeho hlavu do rukou, která udrží ve svých dlaních více živé vody? Nehty se zarývají a z krvavé rány prýští věčnost a pošpiněna kape na zem. Vidím bolest a zradu. Vidím slzy a dlouhé cesty. Vidím ruce, plné rozbitých přání, slepených snů, černého štěstí za nehty, vidím srdce, chvějící se na dlani. Jedno místo ve vašich rukou zůstane prázdné, nepřijme už nikdy nic z nabízeného bohatství. Mizí zde přátelství a dávné vzpomínky, tak jako se ztrácejí kosmické koráby, lodě na moři, poutníci v poušti.“

A tenkrát se ruce dívek dotýkaly a přitom už k výbuchu odtikávala jejich věčnost.