Jak jíme, tak milujeme

Nese si na tácku z papíru párek s hořčicí. Voňavý, opečený. Zakusuje se do něho, tuk stéká z úst a mastí bradu. Spolykat a nevychutnat, pozor, neudávit se. Nedočkavě ukousnutá ústa padají hrdlem, už tlačí v žaludku. To jsme si zase pochutnali!

Vítám člověka. Jeho ruce opatrně pokládají prostý talíř na holý stůl. Talíř voní porcelánem a čistotou. Vdechuje ji a uvědomuje si zvláštní stisk rukou. Neboť jeho živé ruce se spojily s rukama z porcelánu, které chtějí obdarovat. Vždyť co jiného je talíř, než sepjaté božské ruce? Kousek po kousku bere z talíře ovoce. Hrozny vína. Vyber si jednu z podob. Mohou být nevinné jak dětská ústa nebo s chutí opojné vášně, stékající do zvonivých sklenic. S obdivem a pokorou ber do rukou každý hrozen a pohlédni přes něj ke slunci. Pomazli se s jeho dokonalostí, přitiskni jej ke tváři, lehce se ho dotkni rty, nechej rozehrát symfonii v ústech, dřív než sklouzne dolů, aby posvětil život.