Co je to za ženu?

Co je to za ženu? Pospíchá a nestačí nic. Je toho třeba tolik stihnout. Škola, školka, škola, školka, práce, školka, obchod, škola, práce, školka, obchod, práce, škola, školka. Pospíchá a nestačí nic.

Z pestrobarevných plánů a snů zbyla jen škola, školka, škola, školka, práce, školka, obchod, škola, práce, školka, obchod, práce, škola, školka. Zavírá oči, ale nezdá se jí nic.

Z lásky zbyla už jen škola, školka, škola, školka, práce, školka, obchod, škola, práce, školka, obchod, práce, škola, školka. Snaží se, ale necítí nic.

Co je to za ženu? Sklání se k zemi jak uschlá vrba. Vidím, jak chce uniknout kořenům, větve zavzlykají, strom obrůstá šaty a překotně na něm bují novotvary těžkých břemen. Cosi se láme, dřevo skřípe a ona běží, kamsi běží. Zakopne o bludný kořen a nepřichází nikdo, kdo by se k ní sklonil. Vrby okolo recitují básně, jabloně nabízejí zlatá jablka, ale ona necítí jejich kovovou vůni. Sklání své vrbové proutí u vyschlého koryta silnice a zoufale mává autům. Žádné nezastaví. Jde, musí jít. Bez touhy. Bez radosti. Zastavuje se na autobusových zastávkách, ale nezná cíl. Potkává spoustu nemohoucích a těm rozdává svou sílu. A když upadne, vyčerpaná jak letní studna, není nikoho, kdo by se k ní sklonil. Vstává a jde, musí jít. Bez touhy. Bez lásky. Bez radosti. Co je to za ženu? S hrůzou a údivem zjišťuji, že ta žena jsem já.